V procesu
A tak, když beru malého panáčka za harmonikářem u nás na zastávce, abychom mu dali nějaký příspěvek a zatančili si, napadne mě, že důvod, proč mám dítě je i ten, že mohu legitimně dělat věci nepatřičné svému věku.
Ono není nad to lehnout si na plastovou motorku na chodníku a dělat, že spíš. Nebo nad tanec u metra za bílého dne. Kdo z místních džentlasů by mě jinak vyzval, co? A neschovávejte hlavu do bundy, vidím vás.
Ale taky mám v hlavě proces. A sice knížku, co roky střádám a teď mám chuť ji dotáhnout. Vytančený spí v kočáru a mnou zmítá nadšení společně s pocity, že to nezvládnu.
"Můžu si tajdle k vám sednout?", ptá se robustní dáma, která se přihrnula do téhle napůl zimní zahrady kavárny, kde sedíme.
Dotaz ale nebyl na mě, nýbrž na jinou ženu u vedlejšího stolu. Ne, že by nebylo volno jinde, u tohohle je však ten zahřívací fukar. A já ji ještě podezřívám, že si chce povídat.
"Víte, mně aby nebylo zima", vysvětluje a nehty se jí lesknou červeně. Vytahuje cigarety, mluví o tom, že jí její táta říkal:"nekuř!"
"Já mám pocit, že vás odněkud znám", říká pak madam madam, naproti níž dosedla.
-"Já tady mám v Praze sestru, dvojče.", odpoví ta tišší a snaží se vypadat, že ji kontakt neruší.
Mně ruší. Přemýšlím kudy do toho. Musím se asi sejít s koučem pro lidi, co chtějí napsat knížku a mají přehlcenou hlavu nápady a současně je jim blbě a propadají se v mlze. Zkouším tuto definici zadat do Googlu. Neví.
"No vidíte, to by mohlo bejt vono!" Skoro zakřičí na sousedku, ačkoli ta sedí asi 30cm od jejího obličeje.
Co jsem dělala s volným časem kdysi? Haló, může mi to někdo pustit třeba jako zrychlené video? Že bychom se nasmáli.
Nakonec se přece jen zabořím do publikací, co mám otevřené, a podaří se mi opustit poslech té, kterou prý korona stála deset kilo (myslím, že hmotnosti navíc, protože když vyplouvám, je řeč o popcornu, takovém tom "co se dá do mikrovele a vy to pak jíte a TADY to prodávaj!")
Dobře, že jsem chvíli mohla studovat, říkám si, když se pak suneme domů kolem místa muzikanta. Ať tam zase příště je. A ať mu ty housle, co shání už tak dlouho(jestli nápis na ceduli v kufříku pořád platí) do cesty přijdou.