© 2023 by EDDIE BAKER. Proudly created with Wix.com

Jen

October 7, 2018

Píšu si, píšu, a nemůžu přestat. To psaní, to už je snad nějaká nemoc. Taky melu kávu. Pro dědka a bábu. Ne, pro sebe, ručním mlýnkem.

 

Doba expanduje, informací, článků a vjemů je stále víc a víc. A tak jen sedět v kuchyni a poslouchat, jak někdo v protějším bytě poslouchá muziku, to je něco. Nebo jak hučí naše lednice. Co vyhrála Lednici roku 2017. Asi kvůli tomu hučení, napadá mě.

 

Včera mi jedna starší kamarádka řekla, když viděla, jak držím v ruce telefon, že už taky ten lidský kontakt nepotřebuju, že už si vystačím s mobilem. To mě vyděsilo. Odložila jsem tedy telefon a šly jsme na procházku. Na té procházce hrajeme pravidelně fotbal se šiškou.

 

Rozuměj, každá máme svoji šišku a tu střílíme co nejdál. Tahle paní se do toho vždy dá na plné pecky, někdy dokonce padají i sprostá slova. To když jí její „balon“ pravidelně letí jinam, než si madam představuje. Potom jdeme k rybníku a sedíme tam na lavičce. Dlouhé hodiny spolu taky mlčíme. Chytnout léto za paty, než zmizí. Někdo chodí na terapii, někdo čte knihy, a já chodím za touhle dámou.

 

My totiž spolu děláme vždy jen jednu věc. Například jen jíme. Nebo jen kreslíme. Jen sedíme. Jen jdeme. Jen se díváme na bednu. Běží tam Mrazík a holky zpívají „Ach ty Váňo, Ivane…“ a taky: „ jablíčko ti dáme, pak si zazpíváme.“ Ochomýtají se kolem Ivana, a my se smějeme. Napadne mne, jestli to holky myslí tak, že se budou jíst jablko a zároveň zpívat.

 

Když odcházím od své známé, uvažuju. Co když to „jen“ není jen pouhé jen? Co když je to, v dnešní době mnoha vjemů, víc? Nebo dokonce nejvíc?

 

Racci létají nad Vltavou a Střelecký ostrov je zbarven do podzimu. Týpek nás, chodce na přechodu, málem svojí károu přejel. Podívám se přísně, a vidím, že se zastyděl.

 

Když se sešeří, nad Podolím bouchá ohňostroj. Já plus pár dalších chodců se zastavíme a tiše valíme zraky. Stovky, tisíce petard a světélek. A to jen a JEN pro nás.

 

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload

Nejlepší příspěvky

Vnímám jenom ticho. I když. Žádné absolutní ticho asi není, jen takové to - za vším. Za proudem aut a cinkotem tramvají, švitořením myšlenek. Jak tak...

Meziminutky

April 2, 2018

1/1
Please reload

Nejnovější příspěvky

July 1, 2019

April 28, 2019

December 31, 2018

November 4, 2018

October 28, 2018

October 14, 2018

October 7, 2018

September 30, 2018

September 23, 2018

September 17, 2018

Please reload

Archiv
Please reload

Hledání podle štítků

I'm busy working on my blog posts. Watch this space!

Please reload

Následujte nás
  • Facebook Basic Square
  • Twitter Basic Square
  • Google+ Basic Square