© 2023 by EDDIE BAKER. Proudly created with Wix.com

Cestou

September 23, 2018

„ Ve vlaku spí nebo zívají.“ píše Exupéry. Nebo taky píší blogy, napadá mě. Dále se v knížce dozvíme, že jen děti mají nos přitisknutý na okna. A že prý jen ony vědí, co hledají.*

 

A tak se vezu na trase Olomouc - Praha a nechávám myšlenky přistupovat a vystupovat.

Není jich zrovinka málo, přece jen je neděle a všechny chtějí do hlavního města.  Jsou to chytrolínky, které nakecají kdesi cosi.

 

Tak například, že ty všechny možné starosti, starůstky a obavy, že jsou naše. Ne, že jimi procházíme, ale že jimi jsme. Děkuji pěkně, nešustěte mi tady s tímhle bonbonem.

 

Nebo že místo, na kterém sedím, není to správné. No, to bych si vyprosila. Nemám možná místenku, dobře, ale už tu jsem, jo. A nepotřebuji na to potvrzení.

 

Když v tom na jedné ze stanic přistoupí… jak bych jen… Vím! Smutnost. Ten termín vymyslela kamarádka kamarádky, co je z Itálie. Seděly jsme všechny tři tehdy v kavárně a ona se snažila přijít na výraz, kterým by označila onen pocit. A vida, jak se nám zde hodí.

 

Tak tedy Smutnost se snaží posadit tak, aby mě chytila, lapila a snad i obsadila. Prý by v nabídce měla pár vzpomínek a nějaké ty lítosti. Je to lákavé jako instantní káva z pojízdného vozíku, jejíž hořkost a cenu člověk spíš nepotřebuje. S díky odmítám.

 

Myslím, že to ještě zkouší na kluka vedle mě, ale taky nic.  Smaží totiž v mobilu youtubery a baví ho to tak, že se každou chvíli uchichtne.

 

Po příjezdu jdu procházkou nahoru na Václavák a pozoruji město. Nádraží pana Wilsona s křídly na špici a pavoučí sítí kolejí a vlaky připravenými ke startu.

Velikánský šedý pes leží u nohou arabského muže, sedícího v restauraci, kde se podávají plody moře. Všude voní různé pochutiny. Italské, indické. Taky ovoce a zelenina. A kadeřnictví.

 

Paní s taškou vystupuje naproti mně z tramvaje a zívá do náměstí. Na tašce je tučně nápis LONDON. Dobrý trik, jak zmást v Praze turisty, napadá mě.

 

Slunce se konečně prodralo skrz mraky a bude jeho západ. Společně s neony tvoří barvu ulice, a tu ani nevyfotíš. Tu máš prostě jenom takhle a teď.

 

* Exupéry, de Saint A., Malý princ

(překlad Z. Stavinohová)

 

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload

Nejlepší příspěvky

Vnímám jenom ticho. I když. Žádné absolutní ticho asi není, jen takové to - za vším. Za proudem aut a cinkotem tramvají, švitořením myšlenek. Jak tak...

Meziminutky

April 2, 2018

1/1
Please reload

Nejnovější příspěvky

July 1, 2019

April 28, 2019

December 31, 2018

November 4, 2018

October 28, 2018

October 14, 2018

October 7, 2018

September 30, 2018

September 23, 2018

September 17, 2018

Please reload

Archiv
Please reload

Hledání podle štítků

I'm busy working on my blog posts. Watch this space!

Please reload

Následujte nás
  • Facebook Basic Square
  • Twitter Basic Square
  • Google+ Basic Square