© 2023 by EDDIE BAKER. Proudly created with Wix.com

Vavříny

September 9, 2018

Myslím na to, jak spisovatel Murakami píše o psaní, které je především fyzická práce, ačkoli se to mnohým lidem nemusí zdát. A tak neusnout na vavřínech, smály jsme se s kamarádkou, se kterou jsem se dnes rozloučila.

 

Seděly jsme spolu ráno na terase a nabíraly poslední záchvěvy léta. Paní sousedka na zahradě přitom zalévala keře. My jsme mlčely a mě napadlo, že nemám o čem. Psát. Mluvit. Že vše se děje a je obsaženo v tichu. V sentimentu jedné chvíle. No, a na sentiment, to jsem odborník.

 

Pak ale slezem dolů a chvíle, kdy zapneme turbo televizi s tím turbo reprákem a začnem pouštět pecky, zpívat a trsat až do zpocena, na sebe nenechá dlouho čekat. Už to chtělo sladkost něčím rozrazit. Nevadí, že u toho jistě působíme jak tandem dvou bláznů.

 

Jenže my jsme obě odhodily těžkosti zimy, obě spadly na kole a obě trochu přibraly.

 

Ha. A ha ha. A ještě jednou ha. A tak postupem večera otevíráme i choulostivou oblast holčičího vzhledu a máme záchvaty smíchu celý zbytek času. Z absurdnosti našich starostí. Nebo z toho čaje z meduňky, jenž se stává sobotním party drinkem.

 

Když pak jedem v autě, přemýšlím, jak rychle se dá něco postřehnout a zaznamenat a mít z toho dojem. V malé vteřince (a možná ani to ne) totiž zahlédnu na semaforu dědu, jak se sklání nad druhým dědou a promlouvá mu do duše. Větší má kšandy a brejličky. A druhý uznale přitakává. Stihnu však jen jedno přitakání, zbytek si domyslím. K. přitom vypráví, jak jsme včera viděly spadnout hvězdu. Obě jsme se na ni ve stejnou chvíli podívaly a já jsem přitom udělala to : „HH!“

 

Když mi pak tahle dívka mává rukou, o které jí ještě před dvěma měsíci velechytrý odborník řekl, že už s ní v životě nebude moct pohnout, dojde mi, že jsme to pořád my. Holky, co nespí na vavřínech. A kdyby snad, tak to nejspíš bude současně. A bůhví, jestli to vůbec bude spánek. Jestli se nedá usnout i vděkem.

 

 

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload

Nejlepší příspěvky

Vnímám jenom ticho. I když. Žádné absolutní ticho asi není, jen takové to - za vším. Za proudem aut a cinkotem tramvají, švitořením myšlenek. Jak tak...

Meziminutky

April 2, 2018

1/1
Please reload

Nejnovější příspěvky

July 1, 2019

April 28, 2019

December 31, 2018

November 4, 2018

October 28, 2018

October 14, 2018

October 7, 2018

September 30, 2018

September 23, 2018

September 17, 2018

Please reload

Archiv
Please reload

Hledání podle štítků

I'm busy working on my blog posts. Watch this space!

Please reload

Následujte nás
  • Facebook Basic Square
  • Twitter Basic Square
  • Google+ Basic Square