© 2023 by EDDIE BAKER. Proudly created with Wix.com

Απολογία

July 8, 2018

„Tati? Co to znamená singnómi?”

„Odpusť.”

„Aha.”

„Jako promiň mi.”

 

V letadle do Athén letuška hlásí, co si mohou cestující dát k jídlu a k pití. Nejdřív anglicky a potom řecky. Když však neví, co v angličtině ještě dodat, vždy se na vteřinu zarazí, nadechne, a pak řekne : „And many many more.”

 

První večer jsem spala v místním Bronxu. Hotel byl trochu jako z hororu. Recepční mi vydal klíč a pokynul směrem k výtahu, že si ho jako mám přivolat. Zmáčkla jsem proto tlačítko, ale nic.

„Maybe its not closed” zabručel týpek pod vousy a běžel do druhého patra. Za ten čas bych tam došla pěšky, říkám si. Nemám ale odvahu odporovat, citím, že tady se to nehodí. Rachotící výtah mě nakonec, za modlitby, přiveze do dvojky.

 

Vlezu dovnitř pokoje a zjišťuju, že spím hned vedle diskotéky, která hřmí ze dvorku. Chci zapnout lampu u postele, ale vidím, že lampa neexistuje. Tlačítko pečlivě zabudované ve zdi jo, po zdroji světla ale ani památky. Důmyslný hororový prvek, napadá mě. Pro únavu je mi všechno jedno. I to, že mojí ukolébavkou je dnes Drum & Bass.

 

Klid a ticho je asi něco, za co je nutné si připlatit. To není jen tak, holčičko. Říkám si druhý den a stěhuji se do hotelu Fivos. Městem se pak nechávám pohltit, naplnit a zblajznout, abych se pozítří mohla vydat do vesničky u moře. Tam máme sraz s tátou.

 

Nevím, není-li to stejné místo, kde jsem byla před deseti lety s dědou. Ovšem, když vystupuji po pěti hodinách cesty z vlaku, začínám vše poznávat.

Tenhle parčík u nádraží a „náš” penzion. Skákací hrad pro děti a česká cestovka.

 

Jak jsem tenkrát dědovi jeden den uvařila kuskus a on si z toho dělal legraci. A pak to fakt jedl. Co mu zbývalo.

 

Jak jsme z téhle telefonní budky volali řeckým příbuzným, kdy přijedeme a on mě nabádal, ať si vezmu sluchátko a řeknu mu…(přičemž obsahem byly jakési vtípky ne-li sprosťárny v řečtině, kterým jsem samozřejmě nerozuměla) Ale já jsem na to neskočila.

 

Jak jsme jeli na úmorný zájezd do Athén a delegát v autobuse vyslovoval tak pregnantně slovo Xerxés, že jsem si ze vší historie zapamatovala hlavně to “KS”. A taky, když na benzínce se stejnou dikcí oznamoval, že si můžeme odskočit na “ToAletu”. A my jsme se jen na sebe podívali a propukli pokaždé v smích.

 

Jak jsem taky v autobuse nechtěla nic jíst a děda mi povídá: „Žiješ z lásky, že?”

 

Jak jsem ho taky zažila nejvíc naštvaného, co si pamatuju. To když jsme stopovali ve městečku Aridaia, odkud jsme se potřebovali dostat do vesnice (za tou rodinou) a na místním nádraží nám řekli, že autobus nepojede. Nebo se neví, kdy.

Jdeme tedy a najednou chlap zastaví. Vyskočí z auta a cosi se mu nelíbí. Začne pokřikovat. Děda si to samozřejmě líbit nenechá a už se strhává divadlo ”Dva Řeci v ráži”. Já jen fascinovaně stojím opodál.

Nakonec chlap nasedne a zmizí. Děda si odplivne, a je klid. Později mi několikrát vysvětloval, o co tam šlo, ale já jsem to dodneška nepochopila.

 

Nebo jak se se mnou chtěl děda fotit u Akropole a já jsem nejdřív vůbec nechtěla, protože jsem měla nějakou svoji osmnáctiletou náladičku. A dnes jsem ráda, že ta fotka je.

Jo, a jak jsme se spolu hádali na balkoně o náboženství. Za moje tehdejší názory by se nemusel stydět lecjaký ortodoxní blázen.

Singnómi, pappoús. A taky efcharistó.

And many many more.

 

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload

Nejlepší příspěvky

Vnímám jenom ticho. I když. Žádné absolutní ticho asi není, jen takové to - za vším. Za proudem aut a cinkotem tramvají, švitořením myšlenek. Jak tak...

Meziminutky

April 2, 2018

1/1
Please reload

Nejnovější příspěvky

July 1, 2019

April 28, 2019

December 31, 2018

November 4, 2018

October 28, 2018

October 14, 2018

October 7, 2018

September 30, 2018

September 23, 2018

September 17, 2018

Please reload

Archiv
Please reload

Hledání podle štítků

I'm busy working on my blog posts. Watch this space!

Please reload

Následujte nás
  • Facebook Basic Square
  • Twitter Basic Square
  • Google+ Basic Square