Václavák

Procházím Václavákem a je krásně. Harmonika plus pop songy z obchodů s nekonečným množstvím hadér. Západ slunce nad hodinami, které mezi mraky ukazují 21 a pět minut.

Na zahrádce pizzerie si madam zrovna nasypala cukr do latté, ponořila lžičku, a ve skleněném hrnku se všechny tři vrstvy promíchaly. Téhle ženě a druhé naproti dělá kombinace slunce, stínu a stolu na nohách proužky.

Dva kamarádi, co stáli opodál, se právě rozloučili a já jsem u toho, když tomu, co tam zůstal, mizí úsměv. Pomalu, zvolna, až do neutralu.

Na venkovním festivalu se chystá další představení. Herci si „v zákulisí“ upravují košile a červený balonek vylétl do vzduchu. Za ním hned druhý, třetí. Vypouští je dva hošánci snědé pleti a cizího jazyka. Aha, je to stejný jazyk, jako má prodavač z večerky v Kamenický, ale i všude jinde. Zní to drze a řvavě. Naštěstí mě dav unáší.

Do kubánského baru se chodí i s pejskem čivavou, pokud jsi slečna na vysoké noze a piješ ráda barevný drinky s brčkem. Když jsi jiná, uklízíš právě ve stánku trdelníky a těšíš se domů. V Kaprovce se rozsvítily lampy a maj oranžový světlo, teplý jako slunce, co přikrylo hrad. Vzduch mě hladí po tváři a největší jistotou Vesmíru je, že máme léto!


Nejlepší příspěvky
Nejnovější příspěvky
Archiv
Hledání podle štítků
Zatím žádné tagy
Následujte nás
  • Facebook Basic Square
  • Twitter Basic Square
  • Google+ Basic Square