© 2023 by EDDIE BAKER. Proudly created with Wix.com

Výuka

June 17, 2018

A jak tak letím, doletím až… do nemocnice na šití brady.

 

Bum, prásk, a lekce je na světě. Zatřeseme s tou holkou, zahýbeme, ať vypadnou nepodstatnosti. Sedím a čekám na doktora. V hlavě mi zní věta z knížky Plyšový Buddha*: „Jak chceš vidět, co je, když to pořád něčím překrýváš? ... Netrpělivostí třeba.“

 

Už to asi chtělo. Vše, jakoby bylo připraveno, pád před hotelem, ve kterém už "na mě čekali" s vodou a pomocí, humor v sanitce i kafe vypité na ex, na které mě pak pozvala Koly.

 

Druhý den jdu ruchem města a řeka se třpytí. Praha křičí, turisti se motají pod nohama, mobilují, mluví nahlas a smějí se. Došlo mi, že i volume mohu ztišit svojí pomalostí, a tak to udělám. Skutečně, hned jakoby mi šlo vše vstříc a dokonce jsem přišla tam, kam jsem měla, včas. Tenhle objev musím říct mamce. Ale ne hned, ano?

 

Před přechodem stojím, než padne zelená (fakt). Pozoruju děti naproti, které pozorují mne, a když se míjíme, ptají se rodičů, co jsem to měla s bradou. U metra na zídce sedí prodavač časopisu s visačkou na krku. Výtisky má vedle sebe, hlavu drží v dlaních. Ovládl ho snad smutek z neprodaného?

 

Myšlenky v hlavě dělají blekoty blek a utichnou, až když přicházím domů. Slunce v baráku prosvítá skrz mléčné sklo a na chodbě je náhle žluto, měkko. Je mi, jako když jsem byla malá a dívala se skrz ty skleněné čtverečky u babi na Lučině. Nebo jako bych žila už mnoho a mnoho životů. Nedokážu to vysvětlit. „Ty čtverečky, to jsou luxfery, Terezo“ říká mi pak spolubydlící - architekt.

 

Nakonec je tu večer. Stojím na balkoně a jím chleba namazaný máslem a posypaný lněným semínkem (bonus). Zuby chřoupou, brada bolí a vítr si hraje s větvemi jehličnanu na dvoře. Mám z toho chleba požitek. A taky ze sounáležitosti s přáteli. A vlastně i z otřesů a bolestí, které učí, mimo jiné, že ne vše musí být hned.

 

 

 

*Autorem je Michal Čagánek

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload

Nejlepší příspěvky

Vnímám jenom ticho. I když. Žádné absolutní ticho asi není, jen takové to - za vším. Za proudem aut a cinkotem tramvají, švitořením myšlenek. Jak tak...

Meziminutky

April 2, 2018

1/1
Please reload

Nejnovější příspěvky

July 1, 2019

April 28, 2019

December 31, 2018

November 4, 2018

October 28, 2018

October 14, 2018

October 7, 2018

September 30, 2018

September 23, 2018

September 17, 2018

Please reload

Archiv
Please reload

Hledání podle štítků

I'm busy working on my blog posts. Watch this space!

Please reload

Následujte nás
  • Facebook Basic Square
  • Twitter Basic Square
  • Google+ Basic Square