Pohádka

Ocitla jsem se na Novém Světě, kam mě zavezlo kolo. Našla jsem si tu zákoutí pod schody. Těmi, co je u nich červené zábradlí. O to zábradlí jsem se opřela a chvíli poslouchala šum ticha, sanitku v dáli a ještě zaregistrovala pampelišku, co se prodrala skrz dlaždice. Má můj obdiv.

Najednou cítím na zádech, že se zábradlí trochu hýbe. Když se otočím, vidím stařenku, jak pomalými kroky míří dolů. Aha, tady bude příběh.

„Dobrý den.“ řeknu, když se přiblíží. „Nechcete nějak pomoct?“

„Ne, děkuju, já jsem skoro doma.“

„Vy tady bydlíte?“ zírám jako trubka.

„No. Támhle v tom baráčku. Koupili jsme ho před šedesáti lety. To byla tehdy chudinská čtvrť Novej Svět. A tak jsme si mohli koupit chaloupku.“

Na krku má hedvábný šátek a mluví i usmívá se pomalu. Špatně mě vidí, ale přece jsme se setkaly (každý ví, jak to myslím).

Bavíme se asi pět minut. Jak bydleli kdysi na Šumavě a všechno jim prý sebrali, a tak se přestěhovali sem. Že tady v tomhle domě bydlí prý nejlepší fotograf a že vyfotil jakousi fotografii s koněm. O tom, že je jí devadesát dva.

„Ale vypadáte mladě. Jste krásná.“ říkám taky už pěkně zpomaleně.

Paní se směje a pak sklopí hlavu: „Ale. Já schválně chodím večer, aby mě nikdo neviděl. No, ale… Kdysi jsem asi byla, no. Vzala jsem si bohatýho pána ze zámku.“

Náš smích v tom přeruší skupina běhačů, kteří se najednou vynořili zpoza rohu.

„Ale ale. Ťapy ťap.“ řekne babi.

Když sportovci zmizí, je čas se rozloučit. Nemůžu se jaksi vzpamatovat z pohádky, jež mi tohle zákoutí povyprávělo. A když na závěr hlavní postava řekne: „Na shledanou. A buďte hodně šťastná,“ narostou zelenému kolu Favorit křídla a já s ním letím nad Prahou.


Nejlepší příspěvky
Nejnovější příspěvky
Archiv
Hledání podle štítků
Zatím žádné tagy
Následujte nás
  • Facebook Basic Square
  • Twitter Basic Square
  • Google+ Basic Square

© 2023 by EDDIE BAKER. Proudly created with Wix.com