Vzpomínka

Vystupuji z vlaku na stanici Praha-Masarykovo nádraží. Tady je to plné vzpomínek. Možná se někdy ty vzpomínky mezi sebou hádají, která z nich je starší, bavím se sama se sebou v duchu. A kdo vůbec rozhoduje o tom, která se v nás usalaší? Hm. Podívám se na perón a zahlédnu jednu svou.

Stojíme támhle s T nebo J, je nám šestnáct a nemůžeme se odtrhnout od debaty. Bůh, Vesmír a smysl života nás tíží víc než další vlak, který si nechávám ujet. Bavíme se tak dlouho, dokud se úplně nesetmí. Já potom nastupuji směr Klánovice, v duši zase přesně o milion otazníků víc.

Nebo, jak jsem jednou jela a brečela, už ani nevím proč, a paní mi potom ve vlaku řekla, že to přejde. Ale já jsem jí nevěřila.

Dnes jsem se zastavila mezi dvěma automaty na jízdenky a čekám, až se spěch kolem zklidní. Pán si nese párek a má na něm hořčicí nakreslenou vlnovku. Mluví s druhým, co prodává Nový Prostor. Chvilku jsem tam jen tak, ale už musím.

Trochu jdu a trochu tančím, rytmizuji krok. To když mě hudba ve sluchátkách povznese.

Popeláři, co jedou po městě, mají na palubní desce ve voze asi půlmetrovou kovovou sošku Eiffelovky. Snad míří do Paříže, hned po těchto koších. Dá se tam přeci zajet i na otočku. Možná jen manželkám napíšou sms, že se trochu zdrží, třeba o jeden den, a ony pak nic nepoznají, fantazíruju.

Doma si spolubydlící myslí, že jsem pořád "tak veselá", alespoň takhle to řekl poté, co jsme se pozdravili. A mně, mně vznikla vzpomínka.


Nejlepší příspěvky
Nejnovější příspěvky
Archiv
Hledání podle štítků
Zatím žádné tagy
Následujte nás
  • Facebook Basic Square
  • Twitter Basic Square
  • Google+ Basic Square

© 2023 by EDDIE BAKER. Proudly created with Wix.com