Co když

Můj děda byl Řek. No, a na Kamenické je řecký obchod. Rozumíte, někdo chodí na hřbitov a já chodím do toho obchodu. Za dědou. Jakmile tam vstoupím, je ve mně posvátnost. Dojmou mě věci, které tam mají a které znám. Například sůl, ta krabička, co ležela vždy na stole. Kalas. No, tak oni ji tam prodávají a vypadá pořád stejně!

A tak jdu do toho obchodu pozdravit dědu a raduju se tam z věcí v regálech. Není to moc? Není to blbý? Ale co… Kdo to ví?

Řidičovi v taxíku před hotelem, co leží rozvalený z nudy za volantem, tomu je to fakt jedno. Břicho má snad výš než hlavu, jak si tam zevlí. V parku pak jde kluk a telefonuje. V ruce drží pugét natrhaných šeříků. Rostou teď všude a jejich vůně se line tak, že se z ní snad pominu.

Se spolubydlícími činíme odpoledne rozhodnutí, že všichni tři zajdeme s tříděným odpadem. To je tak, když nějakou činnost člověk povýší na událost! Jásala jsem, že se strašně těším, jak půjdem spolu. A že si to teda musíme užít. Bára se smála. Napřed jsme pobesedovali u kávy a nalámané fidorky a pak hurá!

Kontejner na sklo byl plný, a tak jsme to museli nechat vedle. Poté B přečetla upomínku, že kdo to nechá vedle, tomu hrozí pokuta. Podívala se na mě a Jiří řekl, že musíme jít nenápadně po druhé straně ulice a dělat, že se jen procházíme.

Jela jsem pak kamsi autem a vlasy měla umyté. A blond, jedině blond! Před kavárnou tam nahoře seděl pán, na hlavě naraženou bekovku. Típal zrovna cígo. V ten moment zahýbám do Veletržní a jen mě napadá: Co když? Co když je vše nejlepší, jaké to právě teď může být?


Nejlepší příspěvky
Nejnovější příspěvky
Archiv
Hledání podle štítků
Zatím žádné tagy
Následujte nás
  • Facebook Basic Square
  • Twitter Basic Square
  • Google+ Basic Square

© 2023 by EDDIE BAKER. Proudly created with Wix.com