Pokoj

Vypnula jsem mobil a dala postavit na kávu. V dnešní době vypnout mobil, to je jako jeden z největších hříchů. Co když a co kdyby, že.

Koupila jsem příliš krátkou prodlužovačku. V domnění, že něco takového se nemůže stát. Je to přece prodlužovačka... Někdy ten svět nechápu. Tak teď lampa, jež měla stát na stole, stojí na okně. Tím se však cosi stalo. Její světlo jde náhle přímo skrz skleněný svícen, co jsem dostala k Vánocům. To vyrábí na stěně hvězdnou scenérii.

Také jsem navštívila dům snů a přivezla si olivu. V květináči. V tom domě mají totiž všechno, od nábytku až po guláš. Stačí jen projít a už máte olivu. A nezáleží na tom, že se zrovna chcete zbavovat přebytečna. Že máte svůj plán.

Jak jsme tak spolu jely noční Prahou, muzika hrála a oliva každou chvíli přepadla, že jsem ji musela chytit. Taky mi trochu zakrývala zpětné zrcátko, a vůbec byla legrace. Mám však starost, zda se jí se mnou dobře povede. Mám starost, a proto o ní píšu. I když kamarád řekl, že o té olivě už nemám mluvit! Hele, kdo nezažil, nepochopí.

Ze zamyšlení mě vytrhává paní účis ze školky, co má dvorek naproti mému oknu: „Děťátka, uklízíme!" Na ten popud intenzita džungle stoupá, až se jejich hlasíky začnou pomalu vytrácet. A káva už bublá.


Nejlepší příspěvky
Nejnovější příspěvky
Archiv
Hledání podle štítků
Zatím žádné tagy
Následujte nás
  • Facebook Basic Square
  • Twitter Basic Square
  • Google+ Basic Square