Aby beat

A tak mě napadá, že je občas potřeba jen se dívat, poslouchat a být. Beat.

V autobuse řešíme, zda je správně věta: Člověk, vědce nevyjímaje, by měl žít bez předsudků. Říkám, že fakt nevím, ale že je to snad asi správně. Načež počne dohadování a zábava, když v tom si všimnu dědy sedícího opodál. Už nás musí pozorovat aspoň minutu. Přisedneme k němu a já spustím: „Co myslíte, pane, je ta věta správně?“

„Hm…vědce nevyjímaje“, zamyslí se… pauza.

„No to má dobrý, jestli žije bez předsudků. To se mu žije dobře.“

Kecáme pak ještě chvíli všichni tři a sršíme smíchem. Nakonec vypadnem ze dveří a T se na mě otočí: „To byl přece kouzelnej dědeček, že jo?“

Druhý den ráno je ulice Milady Horákové plná dětí. Všude, kam se podíváš. Dvě holčičky, tak pět let, si povídají na chodníku. Jedna sedí na zemi a ta druhá stojí nad ní a domlouvá: „Musíme to koupit, ano?“

Na zastávce tramvaje si člověk stříhá vousy nůžkami na papír. Fakt. Přijela osmička a je v ní holka. Na skle připlácnutá jí obr koláč, co je snad větší než její hlava.

Jediné, z čeho by mohla pramenit obava je, aby mi ty chvíle nezevšedněly. Abychom nebyli zahleděni jen sami do sebe. Aby nezůstalo jen u aby.


Nejlepší příspěvky
Nejnovější příspěvky
Archiv
Hledání podle štítků
Zatím žádné tagy
Následujte nás
  • Facebook Basic Square
  • Twitter Basic Square
  • Google+ Basic Square

© 2023 by EDDIE BAKER. Proudly created with Wix.com