Je neděle. Sedím ve Stromovce, čerpám dé vitamín a přemýšlím, co napsat. Žlutost je všude kolem, v slunci, co svítí, v listí, které na nás prší i na mém tričku. Na říjen je opravdu hodně stupňů.
Vnímám jenom ticho. I když. Žádné absolutní ticho asi není, jen takové to - za vším. Za proudem aut a cinkotem tramvají, švitořením myšlenek. Jak tak...