Když jsem si dnes čistila zuby, pasta na chvíli zachutnala jako něco z dětství. To, co se vkrade, když to člověk nejméně čeká. Něco, co víte, že je z dětství, ale nevíte už co, a jestli to vůbec byla chuť. Jestli se nejed...
Vystupuji z vlaku na stanici Praha-Masarykovo nádraží. Tady je to plné vzpomínek. Možná se někdy ty vzpomínky mezi sebou hádají, která z nich je starší, bavím se sama se sebou v duchu. A kdo vůbec rozhoduje o tom, která s...
Můj děda byl Řek. No, a my na Kamenické máme řecký obchod. Rozumíte, někdo chodí na hřbitov a já chodím do toho obchodu. Za dědou. Jakmile tam vstoupím, je ve mně posvátnost. Dojmou mě věci, které tam mají a které znám. A...
Vnímám jenom ticho. I když. Žádné absolutní ticho asi není, jen takové to - za vším. Za proudem aut a cinkotem tramvají, švitořením myšlenek. Jak tak...